Otazníky kolem výstav

Vzhledem k velkému množství doplňujících dotazů ke článkům: "Výstavy – základní informace" a "Než vkročíme do kruhu" jsme se rozhodli napsat nový, daleko konkrétnější článek o tom, jak to v kruhu vlastně chodí. Na otázky typu: "Co všechno rozhodčí dělá, co smí a nesmí"… naleznete odpovědi v následujících řádcích.

Kdo všechno je ve výstavním kruhu?

Ve výstavním kruhu bývá většinou vedoucí kruhu a zapisovatel/ka ještě před oficiálním začátkem posuzování. Bývají zde proto, že se v kruzích často vydávají katalogová čísla (a posudkové listy s diplomy). Občas se řeší také špatné zařazení psa v katalogu, které taktéž musí mít na vědomí vedoucí kruhu. Krátce před začátkem výstavy přichází do kruhu rozhodčí. Po začátku posuzování smějí být v kruhu pouze tyto tři osoby a vystavovatelé, jejichž třída se právě posuzuje. Vystavovatel by kruh neměl opouštět dříve, než je k tomu vyzván. Dále by se neměl měnit vystavovatel psa, rozhodně ne bez souhlasu rozhodčího. Někdy se stává, že se pes zkrátka nechce vystavovat, proto si ho majitelé přehazují z ruky do ruky. Většina rozhodčích je vůči tomu benevolentní, ale nemusejí. Dále by se neměli v kruhu objevovat fotografové, doublehandleři atd. Do kruhu však mohou vstoupit jiní rozhodčí, pořadatelé a tak podobně.

Co se ve výstavním kruhu děje?

Vedoucí kruhu vyvolá nahlas a zřetelně nastoupivší třídu a katalogová čísla psů. Vystavovatelé nastoupí do kruhu s katalogovým číslem viditelně upevněným, někdy i s deskami s posudkem a diplomem (pokud jej obdržíte). Zařadíte se mezi ostatní podle vašeho čísla a budete se řídit pokyny rozhodčího a vedoucího kruhu. Každý rozhodčí má svůj styl, proto jej pozorně sledujte. Při posuzování jiného psa není příliš vhodné nechat psa sedět, ležet (samozřejmě pokud není ve třídě psů hodně velký počet) nebo se bavit s jinými vystavovateli.

Posuzování – jak probíhá?

Nepsaným pravidlem snad u všech rozhodčí je, že po nastoupení a porovnání jednotlivých psů, si nechají psi rozběhnout. U FCI tvoří obvykle posouzení pohybu velmi důležitou roli. Běhá se po obvodu kruhu klusem. Někteří rozhodčí sledují pohyb více, jiní méně.

Posouzení pohybu psa

Např. AKIHO rozhodčí sledují pohyb jen velmi poskrovnu. Sledují hlavně postoj předních a zadních končetin než dynamiku, prostor a jiné faktory pohybu. Po posuzování třídy přechází rozhodčí běžně k posouzení individuálnímu. Při tomto posouzení se diktuje posudek, někdy i potom. Pak přichází na řadu stanovení prvních čtyř jedinců se známkou výborný či velmi dobrý. Tudíž známka např. V3 znamená třetí výborný pes ve třídě nikoliv pes výborný navíc hodnocený známkou 3 jako ve škole! Číslo je pořadí.

Jak probíhá individuální prohlídka Akita inu?

Je docela podstatný rozdíl v tom, jak se posuzuje v ČR a v ostatních státech. Samozřejmě se i liší posuzování jednotlivých rozhodčí. Jak by měla probíhat individuální prohlídka Akita inu dle FCI? Pes obvykle stojí u stolku ve výstavním postoji. Rozhodčí by se měl se psem nejdříve "seznámit". Pohlazení psa určitě nic nezkazí, i když to u nás není tak obvyklé. Někdy rozhodčí začíná změřením kohoutkové výšky psa, což je na českých výstavách jen ojedinělé. My osobně to zažili pouze jednou (když nepočítáme bonitace, na kterých je to povinné). Pes, který je měřen, musí stát na pevném podkladu. Není-li tomu tak, má majitel právo požádat rozhodčího o změření i mimo kruh, hlavně na pevné podlážce. Pes musí mít standardní výšku, v opačném případě by se to mělo projevit na jeho výsledné známce.

Měření kohoutkové výšky psa

Jako první se začíná s posouzením hlavy. Prohlídka zubů (je na rozhodčím zda si nechá zuby ukázat majitelem nebo si je zkontroluje sám), na kterou by pes měl být připraven a ustát ji.

Posouzení zubů

Po zubech obvykle rozhodčí automaticky zkontroluje u psů, zda li pak jsou obě varlata sestouplá v šourku. Dále by se měla zkontrolovat pohmatem čelní rýha a dát pozor na správné vyjádření stopu a délku a sílu tlamy. Také by se mělo zaměřit na postavení uší zepředu i ze strany. Nutné je samozřejmě posouzení očí – jejich tvaru a barvy. Další v pořadí je krk – posuzuje se jeho správná délka, osvalení a nasazení. Nedávno jsem četla, že akity v Polsku mají "laloky". Zajímavá terminologie, ale zcela nepochopitelná. Co se tím myslí? Standard sice hovoří o krku bez volné kůže, ale standard není bohužel zcela stoprocentní… Nikdy jsme neviděli akitu bez volné kůže na krku – a to jsme na vlastní oči viděli už dost akit_importy z Japonska, japonské šampióny nevyjímaje. Věřte nebo ne, "lalok" mají všichni i navzdor standardu i autorce tohoto „termínu“ (samozřejmě ne tak výrazný jako např. bloodhound…). Kdyby se přece jen našla akita bez volní kůže, zajímalo by nás, jak by ji majitel předvedl v typické výstavní podobě Akita inu… Postupně se dostáváme k trupu. Rozhodčí by si psa měl důkladně prosahat.

Prohmatání těla psa

Je to základ, jelikož v chlupech se skryje leccos. Akita inu by měla mít rovný hřbet, to znamená – nepřestavěnou záď, bez kapřího hřbetu, správné uložení beder a spaditá záď je taktéž nežádoucí. Hloubka hrudníku by měla být dostatečná a přední front taktéž. Ocas má být správně zatočen nad hřbetem, nejideálnější je tzv. bubínek – špička ocasu protíná jeho kořen. Pokud je špička dolů, není to ideální.

Správně a ne zcela správně nesený ocas

Ocas natažený dolů by měl dosahovat téměř k hleznům. Postavení předních a zadních končetin by mělo být taktéž korektní. Barva má být jasná, bez černé podsady, která prosvítá, pokud možno bez příměsi sezamu. Srst nesmí být příliš dlouhá, chundelatá. Taktéž je nesmírně důležitý výraz psa – hrdý, důstojný a bystrý. Psi bez výrazu by neměli být upřednostňováni.

Zhodnocení výrazu psa

Po statické prohlídce si nechá rozhodčí psa proběhnout tam a zpět. Někteří to samozřejmě dělají naopak, nejdříve pohyb později prohlídka.

Jak se vybírá vítěz?

Vítěz třídy by měl být samozřejmě ten, co se nejvíce přibližuje standardu. Posuzování je velice subjektivní a každý má jiné oko, ale výrazné nedostatky a přednosti by měli vidět všichni rozhodčí. Značné procento českých rozhodčí má takový nešvar, že upřednostňují velké psy na úkor kvality. Zřejmě to není jen náš problém, jelikož jedna z otázek prezidentovi AKIHO rozhodčích panu Kato se právě tohoto tématu týkala. Ptali se, zda upřednostňují velké nebo malé psy, odpověď zněla jasně: rozhodčí AKIHO nesledují velikost psa, ale výraz! Zpět k vybírání vítězů třídy. Psi stojí znovu v řadě. Rozhodčí sleduje a porovnává. Někdy má také v ruce pískající hračku, kterou si zajistí pozornost psa. Ve vyrovnaných třídách se psi opětovně prosahávají a uvádějí do běhu. Nakonec rozhodčí ustanoví pořadí prvních 4 jedinců se známkou výborný nebo velmi dobrý.

Porovnaní konkurence

Je otázkou, jestli se zadají tituly či nikoli. Záleží na kvalitě psa. Ve třídě mladých se zadává pouze pro V1 titul CAJC, ve třídách mezitřída, otevřená, pracovní a šampiónů/vítězů CAC, V2 může získat Rez. CAC a veterán V1 může dostat Nejhezčí veterán. Posléze se vybírá "nejlepší pes/fena" z CAC oceněných jedinců podle typu výstavy (CACIB, Klubový vítěz, Vítěz speciální výstavy…). U mezinárodních výstav se zadává i Rez. CACIB – o ten nastupují psi s CAC a pes s Rez. CAC, pokud pes z jeho třídy s CAC získal CACIB. Na některých výstavách se nic takového nezadává, takže všichni ocenění jedinci nastupují o BOB. Je to však nepřehledné. O vítěze plemene neboli BOB soutěží tedy CAJC, "nejlepší pes/fena" a Nejhezčí veterán.

I takto můžete uspět_Best in group

Po vítězství BOB se na většině výstav postupuje o vítěze skupiny – BIG nebo BOG. To probíhá v závěrečných soutěžích, můžete obsadit 1. -5. místo. BIG jde následně o BOD – vítěz dne u vícedenních výstav nebo rovnou o BIS – vítěz celé výstavy. U vícedenních výstav jsou BOD o BIS. To je maximum, co můžete vyhrát.

Co rozhodčí smí, musí a co ne?

Viz. Výstavní řád.

Většina rozhodčí je tolerantních k agresivním psům, ještě více ke psům plachým. Svou povinnost vyloučit takové jedince z posuzování obvykle ignorují. Zejména u akit je to více než nevhodné. Už tak mají nálepku – agresivní (jak to např. dokazuje tabulka v říjnové Planetě zvířat). Pokud si potencionální příznivce AI přijdou prohlédnout psy na výstavu a jsou svědky toho, co se občas děje, není divu, že berou nohy na ramena… Když majitelé nejsou sami, tak uvědomělí, měl by rozhodčí dostát své povinnosti. Neudělal by to jen kvůli své bezpečnosti, ale hlavně kvůli pověsti plemene i pro majitele samotné. Není výjimkou, že mladí psi se při banálním ukazování zubů ohánějí po páníčkovi, rozhodčí mlčí a trpělivě čeká "kdo s koho". Již to je špatné a co potom, když psa ověnčí ještě titulem. Majitelé jsou tedy na výsost spokojeni a svého miláčka nechají dál růst jako dříví v lese…

Výčet možností, co rozhodčí může a co ne je daleko obsáhlejší. Může odmítnout posoudit psa, jenž se dostavil pozdě, jehož majitel se chová nevhodně apod. Hlavní je, že rozhodčí může psa prosahat, jak chce, aniž by mu to majitel zakázal. I když osobně jsme byli svědky toho, že si rozhodčí nechal zakázat prohmatat psa a ten stejně zvítězil. Rozhodčí samozřejmě nesmí (neměl by) ospravedlňovat agresivitu tvrzeními tipu, že akity jsou sebevědomé nebo vyšlechtěné pro boj… Obě tvrzení jsou absolutně nesmyslná – sebevědomí psi nemají tendence napadat bezdůvodně a akity byly pro boj zneužity až dlouho po vyšlechtění. To vrhá na plemeno temný stín, přes který nejsou vidět skutečné charakterové rysy AI.

Rozhodčí samozřejmě nesmí psům ubližovat, nezadat známku (v ČR) atd. Proti jakémukoliv porušení výstavního řádu můžete podat protest. Ne však pro špatné ohodnocení vašeho psa, ať je jakékoliv.

Jak by se pes měl v kruhu chovat?

Samozřejmě každý pes je individualita sama o sobě. Nemůžeme napsat: pes se bude chovat tak a tak, jiné chování je mimo standard. To prostě nelze. Ale jsou jisté typy, které by na výstavách být neměly – psi agresivní, plaší, nevyrovnaní… Je hrozné sledovat, jak se pes plazí pryč, ocas sražený mezi nohama, ze zoufalství chňapá kolem… Je to pro psa velmi stresující a pro lidi o nic méně. Pro tyto psy je lepší výstavám se vyhýbat nebo pomalu bez nátlaku začít s řádnou socializací a výcvikem. Pes na výstavě by měl být vyrovnaný, neagresivní už z toho důvodu, že výstavy jsou mnohdy branou k chovnosti. Takže se stává, že byť exteriérově výborný pes je psychicky labilní a působí v chovu… Opět je to ale hlavně v rukou majitele.

Snad jste nalezli odpovědi na své otázky. Pokud Vás ještě něco zajímá, stačí napsat na mail a my rádi doplníme.